Alexandra Pavelková - spisovateľka a publicistka, autorka príbehov o Vimke (vedma Vimka)

Chystáte-li se na procházku bambusovým lesem, buďte opatrní. Vystříhejte se hmyzu, ale i dalšího požírače bambusu, pandy. Hlavu vám sice tento velký savec z rodu medvědovitých neurve, ale mohl by ve vás najít zalíbení a nastěhovat se k vám domů. A krmení pro takového mazlíčka nebude zrovna laciné, a co teprve píseček!

To se jednou v dvaasedmdesátém, kdy mnozí z rodičů dnešních fanoušků anime ještě tahali na šnůře dřevěného kačera, potkali Mijazaki s Takahatou. Nad pátým šálkem čaje Mijazaki řekl: „Hele, komunisté vedou s Amíky studenou válku, teroristé unášejí letadla, Fukuda furt točí Godžiru, já už mám těch ošklivostí dost. Pojďme udělat něco hezkého. Natočme film, kde se dějí jen samé veselé věci, nikomu se nic zlého nestane a nakonec všechno dobře dopadne.“

A tak to udělali. Nahlédli do pohádkové klasiky, tu si půjčili medvídka Pú, tam Pipi Dlouhou Punčochu, onde Sněhurku, všechno pěkně přijapončili a stvořili příběh zdánlivě o málo akčnější než ty, které vysílá Bebe TV. Jenže pozor: v jednoduchosti je filozofie a ve filozofii je jednoduchost.

Přepandové komando

Ústřední postavou filmu je dívenka Mimiko, která žije se svou babičkou v malém městečku. Babička musí náhle odjet, ale protože Mimiko je soběstačnější, než se na první pohled zdá, přes jisté obavy ji babča nechá doma samotnou. Ale co když přijdou lupiči?, děsí se městský policajt. Hurá!, těší se Mimiko a jde lupiče vyhlížet. Místo banditů ale u svého domku objeví malého Pandíka. Za ním se záhy objeví jeho monumentální otec, přilákán zeleným bambusovým hájem. Po počátečné panice se všichni spřátelí a uzavřou dohodu: protože panďátko i děvčátko jsou sirotci, Mimiko bude Pandíkovou maminkou a na oplátku se velký Panda stane i tatínkem Mimiko.

Jenomže, určitý zádrhel se vždycky najde. V Mimičine představách tatínkové každé ráno chodí do práce a v městečku se povídá, že z místní ZOO utekla panda s mládětem. Jak si s tím nová rodina poradí?

Život je jedna velká legrácie

Snímek Panda Kopanda není určen emo generaci a na milovníky truchlivých upírských ság by mohl zapůsobit podobně jako paprsky letního sluníčka. Potěší ale děti každého věku a též ty, kteří mají plné zuby hospodářské krize a vivisekčních detektivek. Hudebně zdatnější se na dlouhou dobu nezbaví bezděčného pozpěvování titulní písně skladatele Masahiko Satóa. A protože režisérovi a scenáristovi se to pořád zdálo málo, o rok později natočili snímek Panda Kopanda: Cirkus v dešti, kde k pandám na čas přibude tygřík uprchlý z cirkusu, jeho silná máma, a kde se přižene povodeň, kterou Mimičina rodina přivítá se stejným objevitelským nadšením, jako to bylo u příbuzné rodinky Muminů.

Motiv záplavy později Mijazaki rozvinul ve filmu Ponjo z útesu nad mořem a v úsměvu obrovitého taťka Pandy lze jasně rozpoznat pozdější logo studia Ghibli, postavičku Totora z filmu Můj soused Totoro. Jen tak na okraj, věděli jste, že latinský název pandy v překladu zní „kočkonoha černobílá“? Takže mezi tím, jestli je váš domácí mazlíček kočka nebo panda, asi nebude až tak velký rozdíl.

Panda Kopanda (1972)

a

Cirkus v dešti (Amefuri Circus no Maki, 1973)

Režie: Isao Takahata

Scenář: Hajao Mijazaki

Žánr: Komedie, fantasy

Produkce: Tokyo Movie Shinsa

Fakta: Japonsko, 30 + 38 min.

Hodnocení: 60 %

Poznámka: Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.