Deset chyb, které otřesou kariérou nadějného spisovatele , Spisovatelská alchymie I.

Spisovatelská alchymie
Terry Pratchett: Čarodějky na cestách

Tak se stalo, že vás nečekaně zasáhla múza. Přetlak v hlavě vám nedovolil jíst, spát nebo vykonávat příjemnější činnosti. Nakonec vás puzení donutilo uvařit kafe, sednout za počítač a po nocích a víkendech chrlit slovo za slovem, dokud kříže společně s očima neodešly do háje. Za svou kratochvíli jste zaplatili draze. Něco stály léky, o něco víc vyhrůžky učitelů či zaměstnavatelů a také remcání rodinných příslušníků, neboť by jste konečně mohli něco udělat i pro školu, práci nebo domácnost.

Ale vy víte, proč jste to obětovali. Stvořili jste DÍLO – ze svých myšlenek, z potu a krve, a nyní se před vámi odvíjí rudý koberec literární slávy. Čekají vás autogramiády, besedy s čtenáři, interview, pozvání do televize a snad i nabídka na zfilmování plodu vašeho snažení předním hollywoodským studiem.

Tak proč, ksakru, vaše práce vypadla už z prvního kola? Proč každý z pěti časopisů a všech deset nakladatelství, kde jste ji poslali, odpověděly zamítavě? Dobrá, snad nemají vkus, a tak jste své dílo altruisticky umístili na internetu k potěšení všech. Tak proč vás čtenáři v komentářích posílají do… lesa raději sadit jehličnany?

Jen klid. Zřejmě se vloudila chybička, kterou jste si ve svém kreativním nadšení nevšimli. Nejste v tom sami. Takových chyb už v soutěžních textech, v kreativních dílnách nebo na redakčních stolech bylo… V následující části se pokusíme identifikovat deset nejčastějších z nich a také najít způsob, jak se těmto chybám vyhnout. Když ne napoprvé, tak na několikáté určitě.

1. Jakýkoliv text, který napíšu, je román nebo povídka

Tato pověra je mezi zelenáči velice frekventovaná. „Bojovali, pak zase bojovali a ještě pořád bojovali“, „takhle jsem umřel“, případně „a teď vám řeknu něco o sobě“ obvykle není románem ani povídkou. Román nebo povídka obsahuje příběh, nebo alespoň zdání příběhu. Má navodit atmosféru, udržet čtenáře v napětí a překvapit ho pointou. Samozřejmě, jsou mistři, kteří umí napsat poutavý román i bez příběhu, ale takových je málo.

Řešení:

Důkladně si celý děj promyslete. Zvolte si vhodného vypravěče. Pokud máte vybraný originální motiv (případně motiv neoriginální, který plánujete zpracovat originálním způsobem), rozvrhněte si kompozici (návod naleznete v příštím pokračování). Pak pište. Pokud se vám zdá, že se někde zadrháváte, vyškrtejte z textu nefunkční věci. Naopak, nezapomeňte zakomponovat důležitá fakta, které vedou k zlomovým situacím v ději nebo chování hrdinů. Vy o nich sice víte, ale nestyďte se je včas prozradit i čtenáři. Když hrdina znenadání u večeře zapíchne svého nejlepšího přítele, nebude stačit, když nad jeho mrtvolou chladnoucí v rajčatové omáčce pronese: „Byl to zrádce.“ Vy to musíte podložit důkazy. Nepoužívejte „autorské“ řešení typu: „Najednou se z nebe snesla neznámá nahá krasavice, zbavila hrdinu pout a panictví a ošetřila mu rány. Pak zase odlétla a už nikdy ji nespatřil. Nebude to fungovat, ani když nahou krasavici nahradíte mimozemšťany nebo bílým čarodějem. S potenciálními východisky se má čtenář seznamovat v náznacích, aby si sám mohl domýšlet, jak příběh skončí, a pak být příjemně překvapený, když do dopadne úplně jinak, ale přece logicky na základě předcházející­ho děje.

2. Když píšu fantasy nebo sci-fi, můžu tam dát kdejaký nesmysl – stejně je to všechno jenom fikce

I sci-fi nebo fantasy příběh má působit funkčně a logicky v prostředí, ve kterém se odehrává. Děj, atmosféra a postavy mají být přirozené, důvěryhodné. Science fiction, fantasy nebo horor jsou přitažlivé jen tehdy, kdyby se příběh za jistých okolností nebo v jistém světě mohl opravdu odehrát.

Řešení:

Když vymyslíte mimozemskou technologii, musíte ji vědět uplatnit. Když vymyslíte mytologické nebo jinoplanetární zvíře, je pro vaše hrdiny zdravé přinejmenším vědět, čím se ta bestie živí. Nastudujte si problematiku, jíž se věnujete, popřípadě pište jen o tom, čemu rozumíte. Kupříkladu při psaní fantasy se stěží obejdete bez určitých znalostí historických zbraní, šermu, anatomie, jezdectví, astronomie, pravidel první pomoci a podobně. Znalosti v oboru výroby kvašených nápojů, mečů nebo koňských postrojů jsou pro vás výhodou.

3. Když mám dobrý příběh, na jazykové stránce nezáleží

Omyl. Špatná gramatika a stylistika zhoršuje kvalitu textu a odvádí čtenářovu pozornost nežádoucím směrem. Když porotce zvrací nad vaší češtinou, stěží můžete počítat s vysokým hodnocením. Stejně tak je napoprvé nezvládnutý jazyk vítaným důvodem pro redaktora, aby se nemusel vaší prací zabývat a šel na raději pivo.

Řešení:

Jestliže se v gramatice a stylistice necítíte zrovna nejjistější v kramflecích, požádejte někoho znalého, aby vám pomohl. Vždyť už jen psaní čárek je celá věda a co ještě stylotvorné prostředky? Jestliže máte slabší slovní zásobu, používejte synonymický slovník. V případe, že pracujete s textovým editorem, nebojte se tezauru. Není špatné pod nějakou záminkou navštívit bývalou učitelku z gymplu s rukopisem a příslušným argumentem (kytkou nebo lahvičkou portského, vyberte si dle libosti), pod paží. Určitě se nějak dohodnete.

Když se s tím mermomocí pokoušíte popasovat sami, investujte do příručky pravopisu a stylistiky a nějaké učebnice českého jazyka pro 6. – 7. ročník základní školy. Protože zdánlivě nejjednodušší věci se můžou stát základním kamenem vašeho úrazu na poli literatury. Vezměme si ku příkladu takový odstavec. Obecně platí: Jedna osoba + jedno místo + jeden čas = jeden odstavec. V případě, že ta samá postava udělá něco nečekaného nebo akčního, je vhodné to zdůraznit to novým odstavcem.

Příklad:

„Brr, Esme, ty máš nohy jako led, to ti tedy řeknu. Máš je úplně tuhé.“

„To tedy ne. Mám je pěkně teplé a jako ve vatě.“

Ticho. Najednou:

„Boty! Tvoje boty! Ty máš na nohou boty!“

(Terry Pratchett: Čarodějky na cestách)

Z běžných jazykových prohřešků si můžete vybrat krkolomný slovosled, neznalost významu cizích slov, vulgarizmy na špatném místě nebo také opakování slov a jmen. Jestli se váš hrdina jmenuje Ronan, neříkejte mu Ronan při každé příležitosti – využijte toho, co jste o něm už čtenáři prozradili. Takže z Ronana může být o tři řádky níže barbar, jinde polonahý obr nebo Kimmeřan.

Poznámka: Vulgární anebo nespisovný projev jsou v některých případech žádoucí – pokud si to vyžaduje váš umělecký záměr. Většinou se týká přímé řeči, eventuálně když si zvolíte za vypravěče mentálně retardovaného metaře ulic.

4. Nemusím se zabývat opravováním, korektury udělá redaktor

Je možné, že když se prosadíte v některé soutěži, vaše povídka se dostane do sborníku a vašemu románu se dostane hezké obálky, na textu opravdu zapracuje profesionální korektor. Když ale posíláte do soutěže nebo nakladatelství text, ve kterém se hrubky mydlí s překlepy nečitelný font má navrch, zřídka čtenáře omráčíte svým výjimečným talentem.

Řešení:

Kupte si nějakou knihu nebo časopis a všímejte si věci, které vám dosud unikaly – jako je předsazení textu, dělení slov, mezery nebo pravidla psaní přímé řeči. Text si po sobě přečtěte, popřípadě dejte zkontrolovat bývalé učitelce z gymplu (nezapomeňte na kytku a portské).

5. Čím delší, tím lepší

V literatuře to neplatí. Povídka má být esencí příběhu. Román má uspokojit čtenáře bez toho, aby v něm bylo jediné slovo navíc. Užívejte přísloví o pušce nad krbem. Jestli tam je, musí vystřelit. Obšírné vysvětlování technických záležitostí, dialogy, které jsou jen prázdné tlachání, postavy, jež neudělají nic podstatné, jsou zbytečné. Rozvláčný text čtenáře unavuje a zbavuje jej motivace pročíst se ke konci.

Řešení:

Škrtat.

6. Jiné autory nečtu, abych si nepokazil styl

Jestliže od samého začátku cílevědomě pracujete na originálním, šokujícím stylu, výsledkem bude pravděpodobně text, který se bude líbit jedině vám.

Řešení:

Zapomeňte na styl. Nestyďte se sáhnout po dobré knize a zamyslet se nad tím, proč ji považujete za dobrou. Když se něco z cizího stylu přenese do vašeho, nevadí – svůj ráz si utváříte podvědomě vzájemným působením různých faktorů, tak proč by měl dobrý příklad překážet?

7. To, co jsem právě dokončil, je nejgeniálnější dílo, jaké kdy kdo napsal

Takový přístup je normální. V mysli máte odraz příběhu tak, jak jste jej v průběhu dnů a měsíců budovali, se všemi logickými přepojeními, příčinami a důsledky. Váš záměr se ale nemusí shodovat s výsledkem, teda „hotovým“ textem v počítači.

Řešení:

Nechte text odležet. Věnujte se jiným věcem, jděte na dovolenou nebo vymalujte byt. Po nějaké době si svoje dílo znovu přečtěte. S odstupem času budete překvapeni, jak hloupé vám bude připadat a kolik tam najdete chyb.

8. Všichni říkají, že je to skvělé

Jde o častý jev, zvláště když čtenáři jsou vaši blízcí.

Řešení:

Dejte svůj výtvor pročíst někomu, kdo vás nemiluje a nic vám nedluží.

9. Poslal jsem své dílo do soutěže/nakla­datelství a neštěk´ po mně ani pes

I takové věci se stávají, ale kupodivu často na vině není arogance příslušných pracovníků.

Řešení:

Ještě jednou si přečtěte pravidla soutěže a zkontrolujte, jestli je váš text neporušil. Nic totiž tolik nepopudí organizátora soutěže, než když mu přijde místo inzerovaných 10 normostran s viditelně vytlačeným a označeným textem 70 rukou naškrábaných a přeškrtaných hieroglyfů na ožmoulaném kostkovaném papíru. Zkontrolujte také adresu, kam jste své dílo posílali – roztřesená a nedočkavá duše nadějného autora v přízemném finále někdy dovede nadělat pěkné hlouposti.

10. Literární dílo má přinášet morální poselství

V podstatě je tato domněnka správná. Ale to, co chcete odevzdat světu, nesmí vyčuhovat nad vlastním příběhem a činit tak text nečitelným.

Řešení:

Nepodceňujte čtenáře – pravděpodobně umí užívat vlastní mozek. Když napíšete své dílo tak, aby se nad ním zamyslel, určitě přijde na to, co jste tím chtěli říct.

Na druhou stranu, povídka nebo román nemusí být špatné, i když nenesou žádné poselství. Když čtenáře pobaví, poskytne mu na chvíli radost ze života, autor může být šťasten, že se mu povedlo alespoň tohle.

Navíc, když se stanete se uznávanými a slavnými spisovateli, kritici budou ve vašich dílech oslavovat takové morální poselství, o kterých jste ani netušili, že jste je napsali.

S nadějí,

Alexandra Pavelková


Následující díly:

Spisovatelská alchymie II: Jak vystavět zlatou věž

Spisovatelská alchymie III: Jak oživit golema

Spisovatelská alchymie IV: Jak se vlichotit císaři


Poznámka: Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

Vyšlo v: Pevnost 3/2009

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio

Parfuméria REFAN