„To musíme akorát přes den?“ zeptá se Džiró Močizuki a pak sebou plácne na chodník. Alergie na sluneční záření je však jen jednou z mála slabostí tohoto na první pohled 4-procentního chlápka. Ačkoli by ho zdánlivě přepral i Richard Ashcroft, Džiró je ve skutečnosti Stříbrná Čepel, slavný hrdina z Hongkongské války. Samosebou, upír.
Druhou slabostí je pro neohroženého bojovníka voda, která případnému zájemci slouží jako zábavný nástroj mučení. To Džiróa staví do jasné nevýhody, když se se svým malým bratrem Kotaróem plaví do Zvláštní zóny – útočiště hodných upírů (slovo „hodný“ má zde ovšem značně relativní charakter). Už na lodi dojde k ozbrojenému střetu komunity upírů s komandem, jež honí zákeřného protivníka – Děti Kowloonu. Proti tomuto bezcharakternímu druho vampýrů před deseti lety válčil i Džiró, což mu vyneslo nehynoucí slávu. Komando nedělá cavyky a beze všeho oželí, když s prokletým plemenem zajde také pár nevinných. Proto když se do palby připlete bratříček, o polízanici je vystaráno. Naštěstí je tady smírčí Mimiko, která má v pracovní náplni urovnávání lidsko-upířích sporů. Zvláštní zóna je proti Kowlooncům chráněna štítem, a tak tam snad vysloužilý válečný hrdina najde klid. Ale opravdu je štít tak nepropustný, jak všichni věří?
Kde není dost krve, stačí pigi čaj
Jestli ve vás předchozí odstavec navodil představu akcí a emocemi nadupaného příběhu, zapomeňte. Džiró není cynický Hellsing, dokonce ani romantický Vampire Hunter D. Je spíš přerostlý Peter Pan se zastydlou pubertou, co ukradl Hellsingovi plášť a Rumcajsovi klobouk. Místo Máničky mu je k mání Mimiko, ale jen proto, aby od ní mohl neustále utíkat. A proto, aby mu dala kousnout, když mu ubude sil. Trochu napětí vnáší invaze Dětí Kowloonu a jejich touhy ovládnout Zvláštní zónu. Řeči politiků o udržení lidu v nevědomosti, že žije ve městě plném upírů, vyznívají nechtěně vesele, protože město kontroluje upírská mafie a každého druhého člověka zaměstnává upír. Nově příchozí Džiró, jakožto dědičný uživatel těch nejmocnějších sil, které si ubohý smrtelník a mnohý nesmrtelník může jen zbožně přát, je v kurzu. Akorát si nepřátelské skupiny musí ujasnit, jestli je lepší takového bouchače získat na svou stranu, nebo zabít. Ale Džiró chce jen poklidné místo, kde by si mohl složit rakvičku a přivést Kotaróa k dospělosti. Vinou osudu a scenáristy, jenž by úspěšně obhájil disertaci z argentinských telenovel, je však neustále vrhán do nových konfliktů, za nimiž stojí dáma z Džirovy minulosti, lstivá Cassandra.
Když jsem s tebou, zapomínám se chovat jako záporák
V seriálu je možné pozorovat snahu režiséra Hiroaki Jošikawu vytvořit natolik coolového hrdinu, aby dívky klesaly v kramflecích a kluci zatoužili zapsat se na hodiny šermu. Bohužel, nadějný námět se rozpustil v papírových dialozích, ledabyle vypracovaných charakterech a příliš okatém užívání deus ex machina, co je jen jiný výraz pro Dračího krále. Upíři si říkají Bratři černé krve, zdejším hrdinům však životodární tekutina značně vybledla. Kontrast mezi kecy a fakty buší do očí každou minutou – při zaslechnutí jména Stříbrná Čepel si všichni honem objednávají nadměrnou dodávku plenek, divák však vidí jen uondaného rozmazleného floutka s mečem. I když dojde na pár vyvedených konfliktů, jsou to jen drobky čokolády na neslazeném pudinku s podílem tuku 0 %. V rádoby vtipném seriálu se najdou i temnější záblesky, kupříkladu v postavách upírských křestních otců Zelmana Clocka a Kaina Warlocka, nebo vůdkyně klanu Kelly Wong. Žel, očekávané drama začne odsýpat jen v posledních dvou dílech, a když si konečně ulejváka Džiróa oblíbíte, naservírují vám alibistický konec. Škoda, že tvůrcům seriálu nekoluje v žilách temná krev. Také bych na ně nějakou tou kapičkou vody nešetřila.
Bratři černé krve
Režie: Hirojaki Jošikawa
Scénář: Kóhei Azano
Fakta: Japonsko, 2006. Seriál, 12 částí, každá cca 24 min.
Produkce: Group TAC, Studio Live
Hodnocení: 40 %
In: Pevnost 12/2007
Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.
© Alexandra Pavelková