Pidilidi, Vypůjčovatelka Arietty. Japonsko, 2010.

Arietty v zahradě
Arietty
Haru
Arietty a kostka cukru
Pidi pokojík
Ruka v ruce
Arietty se češe
Spiller
Arietty a Spiller
Šó

Máte strach z myší? Něco vám ve spíži šustí a někdy chybí koláček nebo sušenka? Řešení je jednoduché: Nastavte po setmění past. Pokud ráno naleznete mrtvého hlodavce, odevzdejte jeho duši krysímu Smrťovi. Ale bude-li past prázdná stejně jako vaše cukřenka, raději už v noci do kuchyně nelezte. Mohli byste je vyplašit.


Příběhy o miniaturních človíčcích jsou součástí snad každého folkloru. Před více než padesáti lety napsala spisovatelka Mary Nortonová knížku o pidilidičcích, kteří si „půjčují“ věci od lidí „normálního“ vzrůstu, a tak zadala téma pro mnohé další zpracování.

Náš příběh o droboučké dívce Arietty, jejím statečném tatínkovi Podovi, starostlivé mamince Homily a urostlém chlapci Šóovi se odehrává, samozřejmě, v útulném domku na předměstí současného Tokia.

Život pod podlahou

Co je pro jednoho jenom kostka cukru na oslazení čaje, pro jiného znamená živobytí na celý týden. Arietty je konečně dost velká a vytrénovaná na to, aby podnikla svou první výpravu za obživou. Naštěstí, nemusí začínat z ničeho jako její rodiče – pod domem Velkých lidí za ta léta tatínek a snad i jeho předkové vybudovali síť přístupových komunikací, tunelů, schodišť a hřebíkových řebříků.

Přes všechnu opatrnost je však přítomnost Malých lidí v domě prozrazena. Svědkem je sice jen tlustá kočka a nemocný kluk Šó, kterého čeká těžká operace, ale pravidla jsou pravidla. Domácí hospodyně Haru si víc ctí čistou podlahu než legendární neviditelné bytosti, které prý žijí v domě už několik generací a kterým dal jeden z patriarchů přivézt zlatem vykládaný domeček pro panenky až z Londýna. Celé rodince nezbývá nic jiného, než opět se stěhovat tam, kde v jejich existenci ještě nevěří.

Kostka cukru na oslazení života

Film vznikl v studiu Ghibli podle scénáře Hajaa Mijazakiho a je to na něm znát. V mnohem se podobá jinému Mizajakiho filmu, Mému sousedovi Totorovi. Snímek téměř postrádá děj. Příběh je zaměřen na běžné každodenní činnosti, starosti a radosti, čímž dává vyniknout prvkům tradičního umění ukijo-e. Konflikt s deratizací, který obstarává hloupá hospodyně, se zdá být podružní, nebýt nevyhnutného závěru.

Omnoho víc zde vyčuhuje ekologický motiv a téma křehkého, ale přesto možného uctivého přátelství mezi lidmi z jiných světů. Pozoruhodná je i výtvarná stránka snímku. Charaktery a prostředí nesou nezaměnitelné linie tohoto studia, a tak je produkce filmu snadno identifikovatelná. Barvitost zahrady a množství detailů zabraných z nezvyklých zorních úhlů poukazuje na nádheru obyčejných věcí, které si „velký“ člověk běžně nevšímá, ale které tu přesto jsou a stojí za povšimnutí. Režisér Hiromasa Jonebajaši, který si v Ghibli odsloužil léta jako hlavní animátor třeba v Cestě do fantazie nebo Howlově putujícím zámku, se chopil příležitosti a stvořil film, za který se studio nemusí v nejmenším stydět.


Vypůjčovatelka Arietty (Kari-guraši no Arietty)

Žánr: fantasy

Režie: Hiromasa Jonebajaši

Fakta: Japonsko, 2010, 94 min

Produkce: Studio Ghibli

Hodnocení: 80 %


Vyšlo v: Pevnost 10/2011


Poznámka: Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio