Alexandra Pavelková - spisovateľka a publicistka, autorka príbehov o Vimke (vedma Vimka)

Samozřejmě, že mě to trápí. :-) Ano, šlo o pochopení herectví. A o Gladiátora, kterého jsem srovnal s Patriotem. Máš pravdu, že v tom filmu jsou silné momenty a bezva retrospektiva na to obilné pole. Do poloviny bezva film. Je to jak plynoucí řeka. Jen plyne pořád stejně. Mluvím o pocitu. Žádná zákoutí, žádná temná místa, žádné lítice. To je to, co jsem popsal absencí vášně. Crowe si tam prostě zachovává odstup. A právě proto, že si toho orla vyřízl, je to divné. Přitom, jak popisuje Machiavelli organizaci legií, to bylo velmi silné gesto. Ale do prázdna. Ďuro má pravdu v tom, že to je uvěřitelný příběh, ale jen z hlediska dnešního pohledu. Takový moment je právě v Patriotovi, nebo v Legendě o vášní, když Pitt vysvětluje tomu policistovi, že střílet do vzduchu není dobrý nápad. Kde je, v Gladiátorovi, takovýhle zlom, takovéhle zákoutí, kde je vina Maxima, že nedojel včas? Nikde, protože na to není čas. Na Maxima se valí jedna událost za druhou, takže, viděno mýma očima, jaksi nestíhá. Půjčil jsem si kvůli tomu i Master and commander, to samé. Chlad a povinnost. Crowe bude prostě muset mít fakt dobrého padoušského protihráče, jinak bude jeho šerif z Nottighamu zas další nezajímavý klaďas v řadě. Zajímavé, nebo spíš logické, že Ďuro vzpoměl 300 a Leonidase. Taky to nemá, pro mě, ten akord, který by brnknul o nějaký můj nerv. Resp., mám na to názor, ale nevím, jestli jsi to už viděla, takže popis tohohle příkladu vynechávám. Takže k čemu dorůst? K tušení souvislosti a vnitřního boje hrdiny? To má každá postava a hrdina to být nemusí. :-)

Do čeho musím dorůst?

Páči sa mi, že sú okolo všetky tie listy. Dotvára ju to a červeno-hnedo-oranžové tóny sú jednou z mojich najobľúbenejších farebných kombinácií. Videla som aj „odhalenú“ verziu, ktorá sa mi ale vôbec nepáči. Nech mi Mišo Ivan odpustí, nemôžem sa inak vyjadriť.

Pekná stránka ! Krásna… Ten ksichtík hrdinky Vimky kto ilustroval ? Je strašne fešná… Sympaťáčka na zožranie ! :-)

vnímanie anime nielen na Slovensku ale na celom svete je podľa mňa veľmi špecifické, je ultra-kultom pre relatívne malú skupinu a niečím „pofidérnym“ pre väčšinu, jednoducho kým to nenasledujú širšie masy a neobjavia pre nich doteraz skryté krásy, bude to ťažko presadiť do nejakej globálnej pozornosti, resp. debaty…tobôž na Slovensku – preto sú takéto kroky (ako práca o Miyazakim) pre odbornú verejnosť veľmi dôležité…