Schody k Měsíci, Bledé vejce. Japonsko, 2006.

Schody do nebe
Bledé vejce 1
Bledé vejce 2
Bledé vejce 3
Bledé vejce 4
Bledé vejce 5
Bledé vejce 6
Bledé vejce 7
Bledé vejce 8
Bledé vejce 9
Bledé vejce 10

Rolničky, rolničky… už vám lezou na mozek různí sladkohlasové, jež se nás snaží přesvědčit, že čas vánoční je čas radosti a především čas bezuzdného nakupování čehokoliv včetně výhodného paušálu? Opravdový život ale není tak nádherně barevný jako reklama mobilního operátora. A reálné příběhy se nikdy neodehrávají tak jednoznačně šťastně.


Opravdový život může být někdy skutečně šedivý. Jenomže – je potom opravdu opravdový? Není tam venku ve skutečnosti něco víc? Podobné myšlenky trápí mladého Uru, zaměstnance Oddělení archivních vykopávek, od doby, kdy během rutinní analýzy a opravy poškozených dat nalezl pradávný videoklip. V procesu rekonstrukce Ura projíždí klip pořád dokola, zatímco obrazy sličné zpěvačky Joko a slova její písně se mu zarývají do duše. Opravdu kdysi mohl existovat dávno zapomenutý svět mimo visutých laboratoří a kanceláří? Opravdu dříve bylo něco „tam dole“ a „tam nahoře“? Ura se se svým objevem svěří kamarádce Riko – jednomu z mála ubývajících lidí, které ještě denně potkává. Riko totiž, tak jak mnoho jiných, ztrácí smysl toho, proč ráno vstát z postele, a její touha přehoupnout se přes zábradlí a letět vstříc nicotě je ze dne na den silnější.

Hledání dalšího rozměru

Svým námětem není Bledé vejce filmem nijak originálním. Mezi posledními, kdo nás oblažil idejí, zdali za hranicí našeho bytí neexistuje něco lepšího a velkolepějšího, bylo hrané Město Ember anebo korejské anime Báječné dny aka Sky Blue. A pořád je tady kultový Matrix, který tomuto subžánru vévodí. Všechny z nich zacházejí s člověčenstvím jako s pokusnými králíky zavřenými v kleci, která má být zevnitř považována za ideální. Kdyby ale ušatci dovedli přemýšlet, kam až by sahaly jejich představy o vnějším světě? Kdyby měli vůli najít prostředky k opuštění klece, co by tam venku očekávali? A co když tam venku ve skutečnosti vůbec, ale vůbec nic není a jediná cesta k prožití je uvnitř klece?

Vzhůru ke hvězdám

Film Bledé vejce je na první pohled natočen pro – jestli to tak smíme nazvat – potěšení EMO generaci. Téměř prost akce, převažuje v něm psychologicko-filozofická rovina. Mezi barvami převládají odstíny šedé a hnědé; minimalizmus se dotýká i citů a proslovů hlavních protagonistů, kteří „bledým vejcem“ nazývají Měsíc ze starých záznamů, jemuž nerozumějí, protože jej nikdy neměli možnost spatřit. Deprese lidí prožívajících na tomto sofistikovaném místě je sterilní, absence vášní je popřena toliko Urovou probouzející se zvědavostí a pochybnostmi, které přenese i na Riko. Avšak sebeutápění v nesmyslnosti bytí je nosním tématem jen zdánlivě. Film svou metráží nemůže a ani nechce řešit zásadní otázky, jen nastiňuje odpovědi. Někdy snad doopravdy stačí použít schody, i když by to byl běh vzhůru za infarktem. Ale pořád zbývá možnost, že nakonec zahlédneme skulinku v umělých nebesích, která do šedosti propouští barevný paprsek naděje.


Bledé vejce (Pale Cocoon, Peiru Kokún)

Žánr: sci-fi

Režie: Jasuhiro Jošiura

Fakta. Japonsko, 2006, 23 min.

Produkce: Studio Rikka, Directions

Hodnocení: 60 %


Vyšlo v: Pevnost 12/2009

Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio